Spotřeba přípravků na ochranu rostlin
Vývoj spotřeby přípravků na ochranu rostlin v rozdělení na jednotlivé skupiny (rodenticidy, herbicidy a mořidla, regulátory růstu, zoocidy a mořidla, herbicidy a desikanty, ostatní)
Výběr
Spotřeba statkových a organických hnojiv
Vývoj spotřeby statkových hnojiv aplikovaných na zemědělskou půdu.
Spotřeba vápenatých hmot
Vápnění pomáhá snižit pH zemědělské půdy. Indikátor hodnotí vývoj spotřeby vápenatých hmot aplikovaných na zemědělskou půdu.
Stav zvěře
Snižování a udržování stavu spárkaté zvěře je prioritou pro umožnění přirozené a umělé obnovy lesa, a to zejména s ohledem na škody, které tato zvěř způsobuje okusem v nově zakládaných lesních kulturách, ale také na zemědělských plodinách a pozemcích. Vysoké stavy zvěře negativní vliv i na celý lesní ekosystém. Důvodem vysokých stavů zvěře je intenzivní využívání krajiny člověkem, především zemědělské hospodaření, které vytváří vhodné krytové a potravní podmínky, a snížená přirozená regulace zvěře, nebo její úplná absence.
Struktura holin
Holiny jsou běžnou součástí obhospodařování lesů, proto by měl být v rámci pěstebních postupů kladen důraz na snižování jejich negativního dopadu na lesní ekosystémy. Malé holiny otevírají při vhodně zvolených pěstebních postupech prostor pro přirozené zmlazení, ale i umělou obnovu a umožňují tak vlastníkům lesa rychlou a efektivní přeměnu druhové skladby dřevin. Naopak velkoplošné holiny, vzniklé např. po vytěžení kůrovcového dřeva způsobují náhlou změnu vlastností lesní půdy a výrazně tak znesnadňují následné zalesnění.
Struktura půdního fondu v ekologickém zemědělství
Indikátor hodnotí podíl jednotlivých kategorií na celkové rozloze půdního fondu obhospodařovaného v ekologickém zemědělství.
Struktura zemědělského půdního fondu
Zemědělská půda je zranitelná vůči degradaci kvůli nadměrným půdním blokům a vysokému stupni zornění, nicméně dochází k jejímu zatravňování.
Úroveň defoliace lesních porostů
Schopnost lesů plnit některé jejich funkce lze hodnotit dle zdravotního stavu vyjádřeného stupněm defoliace, která je definována jako relativní ztráta asimilačního aparátu v koruně stromu v porovnání se zdravým stromem, rostoucím ve stejných porostních a stanovištních podmínkách.
Věková struktura lesů
Věková struktura lesů je nerovnoměrná. Z hlediska trvalé udržitelnosti a vyrovnanosti těžebních možností (normality) mají porosty do 60 let menší plochu, než je žádoucí, a porosty starší mají plochu větší. Tento stav, který z hlediska ekonomického představuje riziko ztrát, je naopak velmi pozitivní z hlediska podpory biodiverzity. Lesní porosty vyššího věku totiž představují příznivé životní prostředí pro druhy vázané na ekosystémy s vysokým podílem odumřelé dřevní hmoty.