Struktura využití území v kraji
Podíl zemědělské půdy dle katastrů a struktura využití území v jednotlivých krajích
Katalog indikátorů životního prostředí publikovaných ve Zprávě o životním prostředí České republiky a v dalších publikacích.
Podíl zemědělské půdy dle katastrů a struktura využití území v jednotlivých krajích
Zemědělská půda je zranitelná vůči degradaci kvůli nadměrným půdním blokům a vysokému stupni zornění, nicméně dochází k jejímu zatravňování.
Mapa zobrazuje intenzitu umělého jasu noční oblohy na území České republiky, která je výsledkem světelného znečištění z různých zdrojů umělého osvětlení. Toto znečištění narušuje přirozený denní cyklus prostředí a má negativní dopady na biologické rytmy živočichů, ekologickou rovnováhu a také na lidské zdraví, zejména kvalitu spánku. Problematika světelného smogu se týká především urbanizovaných oblastí, kde dochází k největšímu přísunu světla, ale šíří se i do přírodně cenných lokalit, např. velkoplošných chráněných území, u kterých je zachování přirozeného nočního prostředí zvlášť důležité.
Indikátor úniků těžkých kovů do vody sleduje obsah škodlivých látek, umožňuje identifikovat znečištění a chrání vodní zdroje prostřednictvím pravidelného monitorování a analýzy.
Utužení půdy negativně ovlivňuje produkční i mimoprodukční vlastnosti půdy. V důsledku utužení dochází k omezení infiltrace srážek, urychluje se povrchový odtok a zvyšuje se riziko eroze, přirozené procesy v půdě jsou potlačeny, neboť je narušen vodní, vzdušný a termický režim půdy a je snížen tudíž i obsah organické hmoty v půdě.
Vývoj emisí SO2, NOX, NH3, VOC a PM2,5 přepočítaných na index k roku 2005. Také uvedené emisní závazky k jednotlivým látkám.
Indikátor je zaměřen na sledování vývoje záboru zemědělského půdního fondu (ZPF) a pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL) dle příslušné evidence údajů o odnětí a vývoje ztráty zemědělské půdy.
Geografické rozmístění chráněných území na mapě Česka