
Celková produkce odpadů
Celková produkce odpadů je součtem celkové produkce ostatních a nebezpečných odpadů. Snížení produkce odpadů je možné předcházením jejich vzniku, což je v souladu s principy oběhového hospodářství.
Katalog indikátorů životního prostředí publikovaných ve Zprávě o životním prostředí České republiky a v dalších publikacích.
Celková produkce odpadů je součtem celkové produkce ostatních a nebezpečných odpadů. Snížení produkce odpadů je možné předcházením jejich vzniku, což je v souladu s principy oběhového hospodářství.
Celková produkce odpadů je součtem celkové produkce ostatních a nebezpečných odpadů. Snížení produkce odpadů je možné předcházením jejich vzniku, což je v souladu s principy oběhového hospodářství.
Indikátor je vypočítán na základě počtu dílů půdních bloků zařazených do kategorií dle velikosti v registru půdy LPIS. V Česku se nacházejí jedny z největších polí v Evropě, což je výsledkem kolektivizace a intenzifikace zemědělství, která probíhala od konce čtyřicátých, a hlavně v padesátých letech dvacátého století. Tyto charakteristiky sice v posledních letech zvýšily produktivitu a efektivitu, velkovýrobní zemědělství však výrazně ovlivnilo přírodní stanoviště, kvalitu půdy a vody.
Hodnocení infiltrační schopnosti zemědělské půdy bylo vyhodnoceno na základě půdních vlastností a charakteristik v kombinaci s vrstvou pozemků se sníženou infiltrací.
Indikátor zobrazuje rozložení způsobů nakládání s komunálními odpady v jednotlivých krajích České republiky. Umožňuje porovnat míru recyklace, skládkování, spalování a energetického využití odpadů a ukazuje, jak se regiony přibližují k naplňování principů oběhového hospodářství. Vyšší podíl recyklace a nižší závislost na skládkování jsou klíčové pro snižování negativních dopadů odpadového hospodářství na životní prostředí.
Indikátor zobrazuje podíl jednotlivých způsobů nakládání s odpady v krajích České republiky se zaměřením na materiálové a energetické využití, skládkování a spalování. Ukazuje, do jaké míry se daří odpady využívat jako suroviny a omezovat jejich ukládání na skládky. Vysoké materiálové využití podporuje cíle oběhového hospodářství a snižuje tlak na přírodní zdroje, čímž přispívá ke zlepšení stavu životního prostředí.
Eroze je nejzávažnějším způsobem degradace půd u nás, vůči které je Česko zranitelné vzhledem k intenzivnímu hospodaření spoléhajícímu se na minerální hnojiva. Eroze je v přirozených podmínkách pozvolně probíhající proces, který je kompenzován zvětráváním substrátu a tvorbou nové půdy. Působením člověka je tento proces výrazně urychlen, v případě pěstování erozně nebezpečných plodin (např. kukuřice) až tisícinásobně. Takovou rychlost eroze nedokážou velmi pomalé půdotvorné procesy vyvážit (odhaduje se, že doba vzniku vrstvy 1 cm půdy se v klimatických podmínkách Česka a střední Evropy pohybuje kolem 100 let). Půda je tak považována za neobnovitelný zdroj.
Svahové nestability a následné sesuvy půdy patří k rozšířeným geodynamickým jevům. Přestože představují riziko pouze v lokálním případně regionálním měřítku, škody jimi způsobené jsou ničivé a v mnoha případech dochází při sesuvech k ohrožení lidského zdraví, života a také majetku. V ČR jsou nejčastějším spouštěcím mechanismem extrémní srážková situace, intenzivní tání sněhové pokrývky, důlní činnost a nevhodné zakládání staveb. Náchylnost území ke svahovým nestabilitám závisí pak na mnoha faktorech, mezi něž patří např. sklonitost svahu, rovnoměrnost chodu srážek, vzdálenost vodoteče apod.
Erozní události na zemědělské půdě v ČR od roku 2014.
Hlavním cílem v oblasti nakládání s komunálními odpady je výrazně omezovat skládkování ve prospěch zejména jejich materiálového využití, přesto je však nadále téměř polovina komunálních odpadů ukládána na skládkách.